Z historie
Olešnice na Moravě je návesní trojúhelníkové městečko ležící na Hornosvratecké vrchovině, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Nachází se na severozápadním okraji okresu Blansko a okolí obce sousedí s okresy Žďár nad Sázavou a Svitavy.
Olešnice stála při Olešnickém potoku již před jedním tisícem let. Vznikla na jižním svahu Českomoravské vrchoviny. Přirozenou hranici s Čechami tvořil hustý prales staletých dubů a buků, které bylo zakázáno mýtit. Proto byla Olešnice jen osadou několika roubených staveb. Na rozdíl od údolí velkých řek bylo osídlení tohoto kraje nepatrné. V roce 1031 dobyl Moravu a připojil ji k Čechám kníže Břetislav a zákaz mýcení pozbyl významu.
Vypráví se, že obec dostala jméno podle olšového hájku Olšinky, u kterého prý vznikla. Pravděpodobnější je tvrzení, že jméno Olešnice nesl dříve potok a teprve později obec při něm vzniklá, podobně jako Bystřice.
V mnohých městech a městečkách se zachovaly různé městské knihy z dávných dob před třicetiletou válkou, ze kterých se můžeme dozvědět o životě města té doby. Olešnické městské knihy z roku 1557, 1590 a 1593 bohužel shořely. Při velikém požáru 25. července roku 1827 vyhořela celá řada domů i s kostelem. Nezachoval se ani vrchnostenský archiv na zámku v Kunštátu. Z tohoto důvodu nejsou dějiny Olešnice po rok 1827 úplné.