Sportovní areál najdete v jednom z nejkrásnějších koutů Vysočiny u městečka Olešnice na Moravě. Areál nabízí adrenalinové sportovní vyžití pro děti i dospělé po celý rok. Od prosince do března zde můžete lyžovat na sjezdovce dlouhé 500 m s převýšením 100 m zasněžované sněhovými děly a se strojovou úpravou.
V Olešnici je jen několik staveb, které nás zaujmou na první pohled. Jsou to domy dřevěné. Pokud si chceme vytvořit představu, jak vypadaly domy v minulých staletích, tak musíme jít na Horní Vejpustek. Tam se několik takových dochovalo.
Olešnickou faru držel v rukou kněz takového vyznání, jakého byl majitel panství. Po husitských válkách Olešnice náležela Janu Meziříčskému z Lomnice. Ten dosadil na naši faru kněze podobojí a lid na tuto víru přestoupil. Českobratrská víra se v Olešnici ujala za pánů z Pernštejna. Bratři z Olešnice, Bystřice a Nového Města získali roku 1541 souhlas Jana z Pernštejna ke zřízení modlitebny v Bystřici. Bystřický správce nemusel i se svým pomocníkem robotovat. Po roce 1550 si také olešničtí bratři zřídili svůj sbor. Jako fara jim sloužila dřevěná chalupa, která stála na Moravské straně, v místech nynějšího domu č. 182. Obýval ji správce, který zde mj. učil děti.
V místě nynějšího kostela sv. Mikuláše stál dříve kostelík, zasvěcený témuž světci. Tento boží stánek zdobil jeden oltář, před kterým byla dvakrát ročně sloužena mše, a pod hřebenem střechy byly zavěšeny dva zvony. Z historických pramenů se dochovala zpráva o původu obou zvonů. V 17. století žila v Olešnici majetná zemanská rodina Pospíšilů z Postřelmova neboli Heidendorfu.
V krátké době po založení městečka Olešnice byl uprostřed náměstí zbudován dřevěný kostelík, podle pověsti zasvěcený sv. Petru a Pavlu. Kolem něho byl zřízen hřbitov a na faru povolán první kněz. Křesťanský stánek byl nejen centrem duchovního života, ale život venkovana ovlivňovaly i církevní liturgické obřady, které mu spolu s přírodou udávaly pevný řád a smysl.
Těsně při pozemku olešnického koupaliště, postaveného v roce 1936 a rekonstruovaného v roce 1995, mezi ním a hasičskou zbrojnicí, ústí dvě cesty vedoucí k lesoparku Skalky. Byl vytvořen ve druhé polovině 19. století okrašlovacím spolkem. Z podmětu starosty Puchara byla zalesněna obecní pastvina Oulehla. Cesty zde byly upraveny v roce 1897 a lesopark nese od té doby název "Šnelovka."
Sklepení bývalé ledárny, kde se od zimy do letních měsíců uchovával led pro řezníky a olešnický pivovar. Bylo postaveno pod bývalým hřbitovem na počátku 19. století. Od poloviny 20. století nebylo využíváno. Nové využití našlo sklepení otevřením muzea pověstí Olešnicka v r. 2003.
Muzeum bylo otevřeno začátkem května. Exponáty, které jsou zde vystaveny shromáždil za více než tři desítky let místní sběratel pan Petr Hamerský. V Muzeu veteránů návštěvníci mohou shlédnout přes dvě desítky motocyklů a šest aut, značek vozidel Tatra, Praga nebo Škoda.
Téměř každý majitel panství se velice důrazně zasazoval o poslušnost svých poddaných a přesné odvádění daní. Jakýkoli odpor potlačoval a nepřipustil, aby byla jeho autorita snižována. Olešnici poroučel jménem vrchnosti rychtář, který vlastnil statek a rychtářský úřad. Na rychtě se konala shromáždění obce, soudily se spory, prodávala se sůl a šenkovalo pivo a víno.
V Olešnici a okolí je několik rybníků, a tak si přijdou na své i milovníci rybaření. Jde o již zmíněný Obecní rybník, Pešák a retenční nádrž Pod Sekerou. O 12 km dále se nachází přehrada Křetínka a po 20 km soukromá loviště u Poličky.
Modrotisková dílna se datuje v Olešnici na Moravě již od roku 1816. Jedná se o jeden z nejstarších způsobů potiskování lněného a později bavlněného plátna. K tomuto používáme původní dřevěné ruční formy, následovně barvíme v barvě indigo. Tuto technologii výroby provádíme beze změn od roku 1849. Tajemství barvířství rodiny sahá až do 16. století.
Více na www.modrotisk-danzinger.cz