Evangelický kostel

Olešnickou faru držel v rukou kněz takového vyznání, jakého byl majitel panství. Po husitských válkách Olešnice náležela Janu Meziříčskému z Lomnice. Ten dosadil na naši faru kněze podobojí a lid na tuto víru přestoupil. Českobratrská víra se v Olešnici ujala za pánů z Pernštejna. Bratři z Olešnice, Bystřice a Nového Města získali roku 1541 souhlas Jana z Pernštejna ke zřízení modlitebny v Bystřici. Bystřický správce nemusel i se svým pomocníkem robotovat. Po roce 1550 si také olešničtí bratři zřídili svůj sbor. Jako fara jim sloužila dřevěná chalupa, která stála na Moravské straně, v místech nynějšího domu č. 182. Obýval ji správce, který zde mj. učil děti.

V sousedství stávala obdélníková modlitebna s kruchtou, zvony a věží. Kronikář Alois Jelínek ve své Historii evangelické církve v Olešnici píše: Tam se bratří k službám Božím scházívali, také na témž místě svůj hřbitov měli. Dvanáct mrtvol našich bratří, na jejichžto hrobech oráči brázdy projíždějí, očekává slavného z mrtvých vstání. Díky tomu, že byla modlitebna zděná, zůstaly v ní ještě roku 1725 některé části zachované. Olešnickým evangelíkům bylo povoleno postavit si novou modlitebnu a faru až roku 1786. Rovečínští a prosetínští bratři však odmítli na stavbu přispět, postavili si vlastní modlitebny a celá záležitost se tím odložila až do roku 1860.